O mně

10. listopadu 2011 v 11:10 |  Deník a postřehy ze života
Moje jméno je Míša, na internetu mě můžete často nalézt taky pod jménem Micha.

K mým koníčkům patří psaní básniček. Zatím je ale shledávám divné na to, abych je uveřejnila. Psaní mě ale opravdu baví a ve chvílích volna se snažím dát dokupy i knížku. Jakýsi psychologický román. Knihy také ráda čtu. Miluji čtění a noření se od fantazie prostřednictvím knih.

Mám ráda zvířata a přírodu. To proto, že jsem vyrůstala v malém městě. Součístí našeho domu byly velké zahrady a za plotem les. Se zvířaty jsem vyrůstala. Také často fotím. A fotky se zvířaty a přírodou jsou ty nejkrásnější.

Pět let jsem navštěvovala dramatický kroužek, který, jak si myslím, hodně můj život ovlivnil. Nebojím se díky tomu vystupování před lidma a nemívám téměř nikdy trému.

Zajímám se také už několik let o konspirační teorie. Nemůžu říci, že všemu, co si takto přečtu, věřím, ale ráda znám více úhlů pohledu a hledám si názor sama někde mezi tím.
Baví mě také mytologie, lehce se zabívám esoterikou a podobnými věcmi.

Miluji hudbu, je to pro mě trochu jiný svět. Bohužel nehraji na žádný hudební nástroj, na to nemám trpělivost. Mé pěvecké schopnosti také nejsou nic moc, ale zazpívám si ráda.
Nějakým podivným způsobem jsem od popu a elektronický hudby během dvou let přešla na rock, punkrock a metal.

Mám ráda společnost lidí, potřebuji ale také svůj klid a spoustu času na přemýšlení. Často se pak obejdu lidí i několik dlouhých dní a vůbec mi to nevadí.

Narodila jsem se v roce 1992 na východě Čech. Prolezla jsem střední a teď jsem na vysoké ještě o něco víc na východ. (Jsem olomoučačka)

Mám tmavší blond vlasy. Dnes světlejší melíry. Poté, co se jednoho dne rozhodly moje vlasy o dost zesvětlat a pak si začly odrůstat, vypadala jsem, jako odbarvený magor. Chvíli jsem střídala všechny možné odstíny hnědé. Teď mám tedy spousty světlých a pár tmavých melírů.
Oči mám divný. Je tam žlutá, zelená, modrá a šedá, Na fotkách ale vypadají khakhi.

A ještě něco k tomuto blogu.
Pořídila jsem si ho před pát lety, ani nevím proč. Je tu sposta věcí, které můžu snad už pochopit jen já, nebo pár přátel. Něco občas ale nechápu už ani já.
Teď se mu snažím dát úplně jinou podobu. To ale nejde ze dne na den. Proto buďte trpěliví, a když tu narazíte na nějaké úplné nesmysly, přejděte je. Spousty článků mažu a rubriky předělávám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Irwain Nornossa Irwain Nornossa | E-mail | Web | 13. listopadu 2011 v 1:39 | Reagovat

Rád Tě poznávám.
Dramatický kroužek pomohl s vystupováním před lidma? Hm, asi bych taky nějaký měl zvážit.
Ta změna hudebního stylu je prostým vývojem, sám jsem prodělal něco podobného.
No, když máš blog dlouho, nashromáždí se to, a je pak zajímavý si to číst. :-)

2 Míša Míša | Web | 13. listopadu 2011 v 14:13 | Reagovat

Jojo, pomohlo to, bývala jsem celkem zakřiknutá. Sice jsem pak byla nějakou dobu zvyklá si vytvářet dialogy v hlavě, aby mě při komunikaci s někým nemohlo nic překvapit, ale pak to přešlo. Ale přestala jsem se pak stydět a stala jsem se mnohem komunikativnější. Hlavně těch lidí jsem se nebála, takže jsem pak nikdy nebyla třeba ve škole nervózní, když se mě někdo na něco ptal, nebo jsem byla zkoušená, znám ale víc lidí, kteří v těchto situacích omdlívají, jako já dříve.
Taky? Možná je to tím, že člověk dospěje ;)
Zajímavé? Nevím nevím, takové podivnosti tu kolikrát objevím. Nejlepší je rubrika z mých příprav na informatiku, docela mi to pomáhalo v css, ale když na to teď koukám, netuším, co jsem tam vyváděla, to bych si musela asi oživit.

3 Irwain Nornossa Irwain Nornossa | E-mail | Web | 13. listopadu 2011 v 16:56 | Reagovat

[2]: Nikdy jsem nechápal, proč se slovo zakřiknutý používá zrovna v tomhle významu. Nikdy se mi to neasociuje tak, jak by mělo…
Dialogy v hlavě? Hm, to zní povědomě. :-D
A co témata hovoru? Mně nikdy nic nenapadá.
Přesně.
Na to jsem zrovna včera koukal. Docela zajímavé.

4 Míša Míša | Web | 13. listopadu 2011 v 23:09 | Reagovat

No, možná protože stejně tak vypadají lidé, na které někdo tak křičel, že už se neodváží promluvit?
:D To si člověk v hlavě vytvoří tolik variant a stejně ho pak překvapí nečekaná situace a nakonec začne zděšeně třeštit oči, co? :)
Témat asi moc univerzálních nebude, záleží na to v jakém prostředí se setkáte. Když vidíš, že máte něco společného, bude to snazší. Vždycky se to dá ale hodit na to, že potřebuješ pomoct, poradit, něco jsi zapomněl. Něco co má, sháníš.
Zajímavé? Dala bych tomu spoustu jiných jmen.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama