Realita? Jen iluze

4. března 2012 v 13:42 | Micha |  Názory a úvahy
Jakmile se podíváme do zrcadla, co vidíme? Nás? A jsme to opravdu my? Podívejme se tam dobře. Nejsme to my. Je to jen odraz. Odraz člověka, který chceme vidět. Který chceme, aby vidělo naše okolí.

To, že není vidět, že pláčeme, neznamená, že nepláčeme uvnitř.

Dívejme se pořádně, nikdy v zrcadle neuvidíme skutečnost ... možná odraz, který ponese název iluze.
Tento svět je plný přetvářky a zlých lidí. Často se snažíme takoví nebýt, ale co když to prostě nejde? Pro určitou část lidí máme nasazenou masku, pro jinou část lidí zase masku jinou.
A kdy masku sundáváme? Ve snech. Zamhouříte oči. Pak si celý spánek můžete užívat svoji skutečnou stránku. S raním slunkem každému z nás ale maska k obličeji opět přiroste.

Chcete mi namítnout, že to tak není? Že se nepřetvařujete? Jen se zamyslete. Kolik z Vás někomu lichotí, i když to nemyslí vážně? Kolik z Vás se usmívá na učitele a šéfa, i když by je nejraději poslalo někam? Nebo se prostě jen usmívá, když je všechno na prd a snažíte se, aby to lidé nepoznali.

Obdivuji doby, kdy mohli být lidé spontánní. Tančili, protože měli chuť. Smáli se, protože měli proč. Brečeli, když už nemohli dál.

Tento svět ale požaduje něco jiného. Požaduje, abychom jako roboti nedávali najevo naše emoce a to, čím jsme.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Máte rádi přírodu?

Ano
Ne

Komentáře

1 Lee Lee | Web | 4. března 2012 v 13:58 | Reagovat

vystihla jsi to. tak nějak bych to napsala já.

2 Lukáš Lukáš | 4. března 2012 v 14:19 | Reagovat

Zdravím Michaelo... upřímně řečeno... přetvářka je něco co jsem konkrétně v zaměstnání nikdy neuměl...a právě proto jsem měl podobně jako moje mamka vždycky problémy... rozdíl mezi mnou a mamkou je, že ona v tom umí diplomaticky lépe chodit (já ne) a právě proto je ona si schopna udržet zaměstnání vlastně v podstatě pořád.

Ano, někdy (vyjimečně!) se umím přetvářet i já...ale "bolí mě to"...tzn.: prostě já když s něčím (ale významným !) nesouhlasím například v zaměstnání , tak se nedívám na to, že mě někdo za můj názor vyhodí z práce (bohužel demokracie v zaměstnání není kolikrát - naštěstí toto už nepatří mezi mé obavy).

Lze tedy říct že ve většině situací se neumím (!) přetvařovat a vyjádřím názor i bez ohledu na možné důsledky (samozřejmě jsou situace kdy raději mlčím - opatrnost je zase takzvaně "mé druhé já" a někdy až moc...ale rozhodně bych třeba v zaměstnání nikdy nestrpěl aby do mě takzvaně nějak výrazně "někdo kopal" (to bych raději odešel z takového zaměstnání, což se tak kolikrát také stalo - samozřejmě nějaké drobné slovní hrátky mně sem tam nevadí, ale mluvím teď o skutečném takzvaném "kopaní do někoho v práci".

3 andilek28 andilek28 | E-mail | 4. března 2012 v 14:44 | Reagovat

Dokonalý článek!
P.S:Někdy prosím navštiv můj blog a zanech komentář..děkuju..paa Barča!;)

4 Míša Míša | E-mail | Web | 4. března 2012 v 14:58 | Reagovat

[2]: Kéž by byli i všichni ostatní stejní :)

5 Lukáš Lukáš | 4. března 2012 v 15:01 | Reagovat

[4]: No...to řekni "babinci" ve Veluxu :)

6 Aailyyn Aailyyn | Web | 4. března 2012 v 15:18 | Reagovat

[4]: No a kde je rozdíl mezi přetvářkou, diplomacií, upřímností a hulvátstvím? Upřímnost není samospásná. Řeknete babičce, že ten svetr, co vám koupila k Vánocům, je zaprvé nemoderní už asi dvě stě let, za druhé kouše a za třetí je to už asi tak váš padesátý svetr, který stejně nenosíte?

7 Míša Míša | E-mail | Web | 4. března 2012 v 15:30 | Reagovat

[6]: Je tam tenká hranice. A máš pravdu, v tomhle určitě. Když jsem to psala, vybavila jsem si i partnery, kteří nemohou říct, že žena přibrala, i když to tak je. Z takovýchto důvodů je opravdu lepší se přetvařovat ;)

8 Lukáš Lukáš | 4. března 2012 v 15:30 | Reagovat

[6]: To k té babičce lze vyjádřit úplně jednoduše - buď:

1. Promiň babi, ale mně to dělá nějak zle, kouše mě to (vím, žes s tím měla práci, ale mě to tak kouše, že bych byl otrávený)

nebo

2. (diplomatičtěji, taktněji) Děkuju babi... (a nosit ten svetr jen vyjimečně, když člověk opravdu nemá jinou možnost).

Ale nejlepší je velmi slušná, taktní věta (typu bod první) a ten druhý pokud je na úrovni tak to zvládne také na úrovni a v pohodě :)

9 Lukáš Lukáš | 4. března 2012 v 15:32 | Reagovat

[7]: O něčem podobném byl článek i novinkách.cz... kde bylo řečeno a já s tím souhlasím, že by žena neměla zatajovat před mužem zda-li měla nebo neměla orgasmus (to je podobné s tím co jsi psala ve svém komentáři)... to zatajování orgasmu či tloušťky může vést logicky k budoucím problémům ze kterých se člověk (tedy ti dva lidé) budou těžko "prokousávat".

10 Míša Míša | E-mail | Web | 4. března 2012 v 15:33 | Reagovat

Abych řekla pravdu, dostala jsem k Vánocům takové "legíny". Nevypadaly by tak zle, ale jsou na tom nalepené kamínky ve tvaru srdíčka, takže jsem v nich byla jednou a teď pozoruji, jak dlouho tam nalepené ty kamínky vydrží :) Taky bych neřekla, že legíny, co dostala sestra jsou mnohem lepší a já tohle asi vůbec nosit nebudu.

11 Míša Míša | E-mail | Web | 4. března 2012 v 15:34 | Reagovat

[9]: To už je zase trochu jiné. Jistě, že o orgasmu by měla říct.
Ale tloušťky si snad muž všimne, ne?

12 Lukáš Lukáš | 4. března 2012 v 15:40 | Reagovat

[11]: Nesprávně jsi mě pochopila... myslel jsem to na oba...tzn.: jak muž by měl říct přímo co si myslí (taktně) tak i ta žena o tom orgasmu :)

13 Lukáš Lukáš | 4. března 2012 v 16:09 | Reagovat

[12]: Upřesnění:

1 Muž (taktně) o tloušťce ženy

2. Žena (taktně) o nedosaženém orgasmu sama sebe. :)

Teď jsem se doufám vyjádřil absolutně přesně :)

14 Míša Míša | E-mail | Web | 4. března 2012 v 20:07 | Reagovat

[13]: To máš asi pravdu :)

15 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 4. března 2012 v 21:59 | Reagovat

a to já se zase přetvařovat umím :o) viď Lukáši :o)

16 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 4. března 2012 v 22:00 | Reagovat

Jinak, článek se mi moc líbí :o)

17 Lukáš Lukáš | 4. března 2012 v 22:04 | Reagovat

[15]: Taky si myslím (občas) :)

18 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 4. března 2012 v 22:08 | Reagovat

[17]: já myslela, že pořád

19 Míša Míša | E-mail | Web | 5. března 2012 v 14:40 | Reagovat

[16]: Díky :)

20 Lukáš Lukáš | 5. března 2012 v 16:58 | Reagovat

[18]: to "pořád" platilo do doby než jsem tě "odstranil" z cesty jednou pro vždy když jsem zjistil že jsi ve skutečnosti falešná a hraješ to na všechny strany :)

21 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 7. března 2012 v 21:56 | Reagovat

[20]: tak to je fajn, že jsi mě odstranil ze své cesty a že už ti nepřekážím

22 Václav Kostelný Václav Kostelný | 15. března 2013 v 13:04 | Reagovat

I sny jsou produktem myšlení, je to také iluze. Ve chvíli, kdy ne-myslíme, je vše dokonalé. Není to iluze, ale skutečné vnímání života. Svým způsobem jsme v iluzi naopak vždy, když myslíme. Ne-myšlení je jediná možnost být v přítomnosti – myslet jde pouze na minulost či budoucnost – na přítomnost myslet nelze, protože mysl si musí nejprve udělat na věc názor a pak naskočí myšlenka – tím nám přítomnost neustále protéká mezi prsty. Neustále tedy žijeme v minulosti, či budoucnosti, která neexistuje, je to iluze – jediný skutečný život ("Já"), je TADY A TEĎ.

23 Míša Míša | E-mail | Web | 17. března 2013 v 23:18 | Reagovat

[22]: Pěkně řečeno. Je ale pravda, že ve snech nemyslíme? Občas se mi stává, že tam přemýšlím a že se tam rozhoduji - vím i, že je to sen a které jednání bude vést ke konci snu a podobně.
Líbí se mi tvrzení, že ve chvíli nemyšlení, je vše dokonalé. Proto některé praktiky (tuším že i jóga) jsou založeny na zbavení se myšlenek. Kéž by to bylo tak jednoduché.
Když ovšem přemýšlím, zda lze myslet na přítomnost, napadá mě - co když na mě něco spadne, přeci si v tu chvíli pomyslím, že to bolí. Ne až jako důsledek, ale jde přímo o tu chvíli, kdy si všimneme, že to spadlo.
Rozhodně se mi ale líbí logika celého komentáře, ještě se nad tím zamyslím, díky za podnět.

24 Václav Kostelný Václav Kostelný | E-mail | 18. března 2013 v 15:12 | Reagovat

[23]:
Je příjemné, se setkat s konstruktivní kritikou, děkuji. Dnes se bohužel rozšířila kritika, která spočívá převážně na nadávkách. Je tedy opravdu milé, že jste mne rovnou neposlala…:-)
I sny jsou produktem myšlení - tím jsem se snažil říci, vlastně to samé, co jste řekla, jen jsme to každý řekli trochu odlišně :-). I ve snech přemýšlíme a naše mysl si tam s námi hraje občas více, než je zdrávo:-).
Pokud na Vás něco – a nepřeji vám to, spadne, pak si opravdu pomyslíme, že to bolí – myšlenka, že vás to bolí, je ale opravdu až Po. Nejprve je vnímání bolesti – vaše mysl se soustředí na pocit bolesti, vnímáte bolest – to je přítomnost – myšlení se zrodí až Po.  Je třeba rozdělit myšlení a vnímání. Vnímání bolesti, není myšlenka na bolest. Je to těžké o tom psát, navíc, když to neumím. Vnímat bolest můžete přeci i bez myšlení. Nemusíte  myslet, abyste cítila bolest, lásku, soucit apod.
Máte naprostou pravdu, Jóga a téměř celé východní myšlení, je založeno na ne-myšlení:-)

25 Míša Míša | E-mail | Web | 19. března 2013 v 0:14 | Reagovat

[24]: Vždyť toto je jeden z důvodů proč by se měli psát články - aby se o tom tématu diskutovalo a obě strany se tím nechaly přivést na nové myšlenky. Pohled jen jednoho člověka není ideální a i ve světě mimo internet se ještě stále diskutuje.
U té bolesti jsem nemyslela myšlenku bolesti, ale chvíli, kdy se mě věc dotkne a já si to uvědomím. Nějaký receptor v tom okamžiku přeci vyšle signál, ne? Je ale možné, že to nemá nic s myšlením. (A dále to i píšete o vnímání ... máte pravdu, už jsem dlouho neměla společenské vědy, na kterých se to vyučovalo.) Ještě jednou díky za původní komentář, byl velmi přínosný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama