Každý jsme tak trochu povrchní

5. října 2012 v 19:21 | Micha K. |  Názory a úvahy
V dnešní době je asi trochu sporná hranice, co se povrchnosti týče. Je povrchní člověk, který o sebe pečuje a stále vypadá skvěle, i když nemá plnou hlavu jen problémů okolo módy? Je povrchní holka, která se snaží své oblečení sladit, popřípadě jen nevypadat jako strašák? Poslední dobou mi přijde trend se snažit ukázat, jak málo jsme povrchní. Není ale povrchnost schovaná i v tomhle? Zpravidla za povrchní považujeme pouze lidi, kteří se zajímají o peníze, které zajímá vzhled a ne povaha a ty, kterým nejde o hlubší smysl věcí a za vše považují materiálno. Já si ovšem myslím, že povrchní jsme všichni, ale každý v něčem jiném. Někteří z nás si dají každý den záležet na pečlivě nalakovaných botách, ale jinak jim může být oblečení jedno. Další se ráno hodinu líčí, ale nikdy byste si na té dívce nevšimli nějakého výrazného rozdílu od ostatních. Jiný člověk může být posedlý vyděláváním peněz, ale vše je pro něj jen a jen rodina. Možná, že se jedná jen o drobné úchylky. A co ta moje? K dnešnímu dni má 63 párů náušnic a dalších 9 samostatně. Mají u mě vždy něco tak trochu vyjádřit. Přitom bych o sobě jako o povrchním člověku nikdy nemluvila, a jsem přesvědčena, že ani ostatní. Když jde o náušnice, mohla bych je nakupovat stále, ale jiné nákupy nijak zvlášť nevyhledávám. A tak se ptám, může být člověk, který není povrchní vůbec v ničem? Řekla bych, že nejspíše ne. Nikdo takový by v tomto světě nemohl ani přežít. A je tohle vůbec dobře?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čtete rádi knihy?

Ano
Ne

Komentáře

1 Malleus Malleus | E-mail | Web | 5. října 2012 v 23:44 | Reagovat

Oceňuji bohatost a zamyšlení, které se projevují právě i v takové stručnosti. Píšeš perfektní příspěvky pro blog.
V tomto případě bych sbírání náušnic neoznačil za povrchnost, spíše oblibu určitého typu doplňku.
Každý vnímá a prociťuje něco velmi hluboce. Jinému se to zase může zdát směšné a nicotné. Je těžké vymezit, co by mělo být vnímáno jen jako povrchní.
Jistě každý je v některých ohledech povrchní, jde ale o to, zda není povrchní v důležitých tématech životních. Jaká to ale jsou?
Hladinu má louže stejně tak, jako oceán.

2 Míša Míša | E-mail | Web | 6. října 2012 v 23:06 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se to někomu líbí.
Možná že opravdu nejvíce jde jen o těch několik neurčitých témat.
Nejspíše jsou pro každého z nás ale jiná, právě ta důležitá ...

3 Malleus Malleus | E-mail | Web | 7. října 2012 v 18:27 | Reagovat

[2]: Jde mi právě o to, zda lze určit nějaké aspekty života všeobecně uznávané za důležité/dobré, ne konkrétní zájmy jedinců.
Zmínila jsi rodinu - to je dobrý příklad. Co však dalšího by mohlo být podobně úctyhodné? Napadá mě vzdělání a zaměstnání, avšak to již jsou spíše prostředky, cesty k cíli. V posledku ani dobré rodinné vztahy nejsou samoúčelné. (Nebo jsou?)
Jak hlouběji uvažuji, přicházím zpět k tvému komentáři. Není tedy důležité pro jednotlivce vymezit objektivní dobra, pokud je spokojen ve svém "živlu" (i když ten se jiným může jevit plytký)?
Už se v tom sám ztrácím.
Jinak - je pro jednotlivce důležitější štěstí, či pravda? Je nevědomost povrchnosti blažená?
Omlouvám se, že to tak komplikuji. :-?

4 Míša Míša | E-mail | Web | 8. října 2012 v 17:59 | Reagovat

[3]: Obecně se za takové důležité považuje přátelství, láska, nebo zdraví ... Nebo to aspoň všichni tvrdí. Úctyhodné tyto věci však jsou určitě.
Pokud jde o vzdělání a zaměstnání ... prostřednictvím toho budeš vždy posuzován, jsou také všeobecně uznávané, avšak mezi nimi a jinými zmiňovanými je zřejmý rozdíl.
Dobré vztahy a samoúčelnost od sebe mají na první pohled daleko, ale ne u každého.
Máš ale pravdu v tom, že ne každý může pochopit chování jiného a může ho snadno odsoudit jen na základě některých společností daných neobjektivních kritérií.
Nevědět je určitě štěstí, ale z hlediska důležitosti se musíme podívat na dané téma, u kterého se snažíme rozhodnout, zda je lepší nevědět, či vědět.
To je v pohodě, baví mě nad tím přemýšlet, jen doufám, že vše chápu, jak myslíš :)

5 Malleus Malleus | E-mail | Web | 9. října 2012 v 0:32 | Reagovat

[4]: Ani já sám někdy nechápu, jak myslím :D
Vše jmenované bych asi nakonec vnímal jako prostředky k dosažení štěstí. Co bychom také bez zdraví a vztahů měli? Jsou to vskutku aspekty, které nelze nahradit. Udáváš dobré příklady.
Chtěl jsem zde vypsat části mé teze na toto téma, nakonec jsem ji celou uveřejnil na blogu. Takže pokud bys měla zájem, doporučuji paragrafy Krása a Povrchnost proti povrchnosti.
Líbí se mi vyjádření: "ne každý může pochopit chování jiného a může ho snadno odsoudit jen na základě některých společností daných neobjektivních kritérií."

6 Míša Míša | E-mail | Web | 9. října 2012 v 23:49 | Reagovat

[5]: Pokud Tě nechápou ostatní, můžeš to vždy svést na to, že jsou hloupější. Když se ale přestáváš chápat sám, tak těžko říct, co si myslet :)
Určitě se k Tobě podívám.
Upřímně, tu větu jsem psala na třikrát, protože jsem vždy v půlce zapomněla, co jsem chtěla napsat O:-)

7 Malleus Malleus | E-mail | Web | 10. října 2012 v 21:18 | Reagovat

Už jsem myslel, že sepisování vět trvá dlouho jen mně; až na to, že zhruba vím "co", ale ne "jak".

8 Míša Míša | E-mail | Web | 11. října 2012 v 17:03 | Reagovat

[7]: I to je ten problém, právě kvůli tomu se do toho tak moc zamotávám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama