Náboženská (ne)tolerance

27. května 2013 v 20:16 | Micha K. |  Politika, média a společnost
V některých dnech jsem neskutečně fascinována tím, jak dokážou být lidi na druhé zlí. Odsouzení. Nepochopení. Netolerance. Největší průšvih ovšem podle mě je, pokud se skrývají za náboženství. Říct někomu, že je nikdo proto, že věří v něco jiného než vy, je až moc snadné. A hlavně proti tomu není argument. Jestliže je někdo o své víře "smrtelně" přesvědčený, nic s ním nezmůžete.

Vyhýbat se symbolům jiných náboženství? Vyhýbat se jejich knihám? Vyhýbat se jejich stavbám? Vyhýbat se jim? Proč?

Že v něco věřím, ví většina lidí okolo mě. Beru ovšem svoji víru jako něco ryze osobního. Je to to, co nechci vysvětlovat, ani nebudu. Nebudu to ani nikde prosazovat. Protože pokud někdo v něco nevěří, jen těžko ho přesvědčíme. Vnutit víru. Oxymóron.

I když je moje víra v prvopočátku jedním z náboženství, dokážu si připustit i věci jiné a i kdyby věřit v to "jiné" mělo být zakázané dle toho, v co v "hlavně" věřím, stále si nic nenechám zakázat. Víra se nenutí. Víra se nezakazuje.

Pokud někdo věří v něco jiného než já, nemůžu se na něj dívat z patra. Víru jsme si každý vybrali podle toho, co je pro nás nejlepší. Nikomu pak nelze vyčítat, že věří v to, co je nejlepší pro něj a nevěří v to, co je nejlepší pro nás.

Stejně tak si myslím, že je docela jedno, v co věříme. Protože je to Jedno. Když budeme brát jako součást toho nejvyššího Gaia, Hospodina, nebo Matku přírodu, stále to bude to samé, jen v jiném projevu.
Ať se kvůli tomu pozabíjí více lidí, ať se kvůli tomu spálí více knih, ať se kvůli tomu kdokoliv bude stavět třeba na hlavu. Je to jen o úhlu pohledu, se kterým se budeme na všechno dívat. Tak jako jsou z každé strany jiné předměty, je z každé strany jiná i víra. Z žádné strany není špatná. Jen občas připadá někomu z jedné strany trochu zelenější a z té druhé domodra.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čtete rádi knihy?

Ano
Ne

Komentáře

1 Řízek Řízek | Web | 27. května 2013 v 21:31 | Reagovat

Já věřím v sílu trojobalu a koblihového bůžka - nikomu to nevnucuju už jen proto, že víra bývá často nepochopena. Svatostánky jdou mimo mě, půsty nedržím, ale přesto jsem věřící. Každý v něco věří.  Stoprocentní ateista neexistuje, protože i doufání v to, že k obědu bude knedlík se šesti je vírou.. :-)

2 Míša Míša | E-mail | Web | 27. května 2013 v 22:20 | Reagovat

[1]: Přesně tak. Říkám, že i pokud někdo tvrdí, že je evoluce, že je to víra.

3 mengano mengano | E-mail | Web | 28. května 2013 v 9:17 | Reagovat

Nechť si každý věří čemu chce. Považuju to za zcela osobní záležitost každého jedince.
Jen mi vadí různá zvěrstva páchaná ve jménu té které víry.

4 Míša Míša | E-mail | Web | 28. května 2013 v 11:28 | Reagovat

[3]: Ano, to je něco jiného.

5 Malleus Malleus | E-mail | Web | 28. května 2013 v 14:41 | Reagovat

Je třeba více rozlišit pojmy z prvního odstavce - víra a přesvědčení. Z pohledu Západní civilisace lze o někom tvrdit, že věří; onen člověk sám však může být právě přesvědčen v tom smyslu, že pouhá víra je nedostatečná - přesvědčení je osobní jistota v pravdivost určitých názorů - tedy onen člověk nevěří, nýbrž bude tvrdit, že ví, že má nezpochybnitelnou vědomost, ač třeba na základě subjektivního mystického prožitku či fundamentalistické indoktrinace. Umírnění křesťané budou tvrdit, že Bibli zapsali lidé, nicméně na základě Božího zjevení - a i tato mírnost je produktem sekularisace, která je ke změkčování názorů nutí. Korán je právě ještě v takovém "čistém" fundamentalistickém stavu, kdy muslimové jsou přesvědčeni, že jeho slova jsou přímo Bohem "diktována".

Co je ale nejpodstatnější - pokud je někdo takto přesvědčen o jediné správné pravdě, tak prostě nemůže uznat jakékoli odchylky a jiné "pravdy", jelikož by to jeho pravdě ubíralo na pravdivosti, ryzosti. Lidé jsou totiž stále přesvědčeni, že pravda musí být nutně pouze jedna - k tomu se pak připojuje ještě negativnější aspekt přesvědčení o tom, že ta jediná správná pravda je právě ta, které onen člověk věří. Oopět jde o to, že kdyby uznal možnou pravdivost či alespoň pochyby o absolutní správnosti vlastního přesvědčení, jeho system by tak byl příliš vratký a mohl by se zhroutit, což většina lidí není schopna riskovat, natož případně ustát.

Jen drobnost k předposlednímu odstavci: Víru si mnohdy jedinec nevybírá, nýbrž je mu vštěpována - tak je potom těžko soudit, zda je pro něj skutečně nejlepší, ačkoli ji i onen jedinec sám za nejlepší považovat může.

S posledním odstavcem se ztotožňuji, nicméně množství "tradičnějších" věřících tyto náhledy odsuzuje jako new age synkretismy (splácaniny) a nadále zůstávají přesvědčeni, že žádné jiné úhly náhledu možné nejsou; případně ti mírnější, kteří by uznali možnost náhledu z vícera úhlů, budou nadále tvrdit, že právě jejich úhel pohledu je ten správný.

6 Lukáš Lukáš | Web | 28. května 2013 v 19:14 | Reagovat

[5]: nejlepší je si nechat všechny věřit si čemu chcou a sám/sama se zabývat tím co chce sám/sama.

[5]: oni jsou přesvědčeni že nejsou žádné jiné úhly pohledu (new age - podle vašich slov) protože mají strach (podobně jako i jiní) že by je někdo mohl na něčem nachytat :) ) )

7 Míša Míša | E-mail | Web | 28. května 2013 v 19:33 | Reagovat

[5]: Určitě máš pravdu, Přesto si ještě tento rozdíl mezi námi a západem plně uvědomuji. Kdysi mě na to někdo v nějaké diskuzi upozorňoval a divil se, že víra může být o tom, že člověk ví, že jen "věří", a že ví, že se nejedná o fakt. Víra by se za "fakta" neměla zaměňovat. Pokud jsou to fakta, jde o něco jistého, nezměnitelného. Víra je o myslím si/doufám, že to tak je.

Moc se mi líbí, jak vždy dokážeš zakomponovat do nějakého tématu myšlenky, které by tam jiné nenapadlo hledat. Zde to o pravdě. Asi většina lidí není připravena pohlížet na pravdu z tohoto směru. Až moc je tento systém založen na prosazování té vlastní jediné pravdy.

U toho se opět dostáváme k předchozímu. Pokud je mu vštěpována, je to víra? Nevyrůstá tak v přesvědčení, že se jedná o fakt?

Jako by byl vývoj zastaven. Dokud si lidé nedokáží připustit, že možná nemají pravdu, nebo že existuje i pravda jiná, nemůžeme se hnout z místa ...

8 Luz Luz | 24. června 2013 v 9:57 | Reagovat

Pokud člověk dospěl k přesvědčení, že jeho systém víry je pravdivý (nebo v rámci možného lidského poznání nejbližší pravdě), je pochopitelné, že nebude přijímat jiné systémy, které se s tím jeho neslučují. Všechna náboženství pravdivá být nemůžou. Kdybychom se snažili přiznat pravdivost všem existujícím náboženským názorům, co by nám pak z toho zbylo? Není to možné, protože těchto názorů jsou stovky a nemůžou platit všechny zároveň. Když např. přijmu tvrzení, že Ježíš byl vtělený Bůh, logicky musím odmítnout náboženské systémy, které toto nepřijímají. Dále si nemyslím, že je jedno, v co věříme, protože náboženství mají různé poznání pravdy. Třeba křesťanství se opírá především ne o filozofické názory ale o konkrétní události spojené s konkrétními místy a obdobími tady na Zemi - tedy opravdu záleží na tom, jestli ten Ježíš skutečně žil a byl popraven a vstal z mrtvých, jelikož tato víra přestane dávat smysl, pokud se odtrhne od jeho osoby.

9 Erunis Erunis | Web | 1. července 2013 v 14:44 | Reagovat

Já si myslím že je správné když mluvím o Bohu přes ostatními lidmi. :) Naopak chci lidem ukázat svůj život, aby i oni chtěli poznat Boha. :)

Je ale potřeba to umět podat. Když se někdo někomu vnucuje a snaží se ho přesvědčit... v tom souhlasím že je to špatně. Někdy stačí být k lidem otevřená, milá a nakonec se zeptají oni sami. Mnohem lepší než někoho přesvědčovat o své pravdě, je lepší konat činy, kterými k lidem promluvíme. A to je rozdíl. :)

Dá se říct že s tebou v tomto ohledu souhlasím. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama