Vegetariánství a změna stravování - půl roku 2.

3. července 2013 v 8:00 | Micha K. |  Vegetariánství, veganství, raw a cvičení a

3. CO NA TO OKOLÍ - KAMARÁDI
První kdo to, že nejím maso, věděl, byla moje nejlepší kamarádka. Nechtěla jsem se k tomuto životnímu stylu hlásit, dokud jsem si vše nepromyslela, nepozjišťovala a nevěděla, že jsem přesvědčena o jeho správnosti. Ukázalo se ale, že nedat si v pizzerii naší milovanou smetanovou pizzu s kousky kuřecího masa, kterou si obvykle dáváme, je minimálně poderželé. Byl projeven spíše odmítavý postoj. Bála se, abych nedržela nějakou bláznivou dietu. Trochu protestovala, ale slíbila jsem, že je to prozatím, což být mělo. Když jsem s ní v pizzerce byla znovu za několik měsíců, na mojí vegetariánskou pizzu skoro nereagovala, jsem jí za to moc vděčná.

Další byla Syrion. Je to skoro jediný člověk, co mi vynadal. Dělám blbosti a neuvědomuji si, co všechno mi chybí a jak mi to škodí. Jak nebo co? Nedokázala odpovědět. Ráda bych si to poslechla, nemůžu argumentovat jen tak nekonkrétně. Kdyby měla pravdu, uznám ji. Tímto postojem "já vím všechno" mě zklamala. Nevyhýbám se argumentům proti. Kdyby mi ale řekla, chybí ti železo, vápník a zinek, napíšu jí seznam potravin, které jím, a kde "věci" jsou. Co ale s tím takhle? No tak jsem blbá, no ...

Další kamarádka se o mém vegetariánství dozvěděla, když jsem jí líčila, jak mě Syrion naštvala (asi o měsíc později), jen na zmínku o mém vegetariánství vykulila oči. Jsem ale ráda, že to ví a nemusím jí vysvětlovat, že všechny letos nezvu na grilování :) Pozvala bych. Dokonce bych udělala pro každého co chce - maso i třeba tofu se zeleninou, ale vím, že jsou tam lidé, kterým by se to vysvětlovala špatně a na ně ještě nejsem připravená (například osoba, které bylo řečeno, že kvůli špatné stravě a nedostatku červeného masa má špatnou krvetvorbu).

Moje spolubydlící mi naháněla strach. Ona docela hlídá, co jím a nejím a tak jsem čekala, kdy si toho všimne. Po nějaké době i s přesvědčivými argumenty. Když jsme si nějak povídali o nějakém jídle, nakonec se zeptala, jestli jím nějaké maso doma. Hodila při té otázce přísný pohled a já se zase vyděsila. Vážně jsem čekala půlhodinovou přednášku o mé blbosti, takže k odpovědi "ne" jsem připojila i zmínku o tom, že mi nic nechybí. Naprosto mě vyvedla z míry, když odpověděla, že to ví - že mi nic nechybí, protože podle toho co jím, mi nic chybět nemůže. Pak dodala, že co se týče stravování, jsem pro ni vzor, jak během ¾ roku dokáže člověk všechno změnit. Strašně moc mě překvapila a jsem jí vděčná. V tomto ohledu na mě nebyl nikdo tak hodný a milý. Konečně jsem si připadala jako normální člověk.

Další kamarádce a spolubydlící se to říct bojím. Je to ráznější člověk. Doufám, že si nevšimla, jak jsem z jejího šneka z listového těsta vyndala šunku a vše, co se jí dotýkalo. Bylo mi moc líto jí to říkat, když nám toho šneka s takovou radostí nabízela. Abych to uvedla na pravou míru, pokusila jsem se jí to říct několikrát, jen asi nevím jak. Ví, že na koleji nic jako maso nemám (to jsem taky neměla nikdy, protože na syrové maso jsem se v životě nemohla ani podívat), ptala se mě i, proč mi vadí jíst maso. Když jsme byly ale před týdnem v asijské restauraci a já si vzala jídlo s tofu, říkala mi, že bych měla zkusit ty ryby, že to přeci není to samé. Po náročném dni jsem větu "já maso nejím žádné" odložila na neurčito.

Ze školy to vědí také dva lidé. A to jen proto, že nejprve jsem se o tomto tématu bavila s jednou spolužačkou, když jako správná křesťanka v rámci půstu nechtěla jíst maso. Někdy v květnu mi hlásila, že ho nejedla už celý týden. Tak jsem jí k tomu řekla svoje. Kamarádka vedle jen prohlásila, ať neblbneme, že ona by to bez masa nevydržela. Chápete, že člověk chce držet půst kvůli svému přesvědčení, vydrží to týden a ještě se tím chlubí? Když jsem maso jedla, stalo se, že jsem bez něj byla déle a nic zajímavého mi na tom nepřišlo.

Také jsem to řekla ještě jedné kamarádce, protože se mě na to zeptala, když u mě předminulý týden bydlela a viděla, co jím. Jsem prý ale bledá. A to sluníčko, které jsem ¾ roku neviděla na barvu kůže určitě vliv nemá (na sluničku jsem byla poprvé před týdnem, když jsem jela autem do Olomouce a opálila jsem si u toho nohu.

Nikomu jinému z kamarádů jsem to neřekla. Přeci jen to není věc, kterou by člověk sdělovat se vstupem do dveří. Také ostatní maso-jedlíky nehodlám přesvědčovat o tom, že moje jídlo je správnější a nechci se tím tak nikde ohánět.Tuplem, když je to pro mě ještě docela nové. Půl roku je pro toto krátká doba.

4. CO NA TO OKOLÍ - RODINA
V první řadě asi zmíním sestru. S tou jsem dříve vedla na téma "život bez masa" diskuze. Když jsem byla ještě přesvědčena, že bez červeného se neobejdu, vyvedla mě z omylu, když řekla, že sama žádné červené nejí. Nejprve se jí ale moje vegetariánství moc nelíbilo. Snažila se mě přesvědčit, že se mi nevstřebává železo. Když jsem si k tomu načetla informace a chtěla si s ní o tom pohovořit, tvrdila mi, že nic takového neříkala.

Mamka to brala celkem v pohodě. Párkrát zkusila něco nadhodit, ale ne moc důrazně. Běžně jí posílám nějaké články a čte si je. Moc mě podporuje to, že se naučila, že jím jiné věci a ochotně mi je kupuje.

Taťka si toho všiml po 4 měsících. No všiml, mamka to říkala známým, když mluvili o synovi vegetariánovi. Hrozně se tomu divil. Nikdy ale neřekl jediné slovo proti. Občas kolem mě projde s větou "to nemůže být dobrý", ale připadá mi, že si spíše dělá legraci.

Babička "A" to taky zkoušela na "občas bys měla". Pak se ptala, co teda jím a nakonec zjišťovala od mamky, zda je moje stravování levnější nebo dražší než jejich. Celkem v pohodě.

Babička "B" je ale jiné kafe. Do jídla mi neustále brblá, protože jím všechno špatně. Jeden den jsem s ní musela přestat mluvit. Ráno mi oznámila, že četla, jak je maso strašně zdravé. Tak jsem jí odpověděla, že jí netvrdím, že není. To bych ho ale jíst měla. Na otázku, proč nejí rýži, sýr, rajčata, brokolici, ... mi řekla, že to není to samé, protože jí ostatní zeleninu.
V rámci celkové změny stravování jím 4x za den a pravidelně. Snídaně kolem osmé, svačina po jedenácté, kolem půl třetí oběd a v pět večeře. A babička tento zmíněný den přišla znovu ve dvě s tím, co že jsem měla k obědu. Řekla jsem, že nic a vyslechla si půl hodinovou přednášku na téma, že nejím. Když přišla kolem třetí mamka, koupila jeden skvělý celozrnný chleba, který jsem nikdy nejedla. Snědla jsem ho skoro celý, i když na pečivo moc nejsem. Následně se objevila babička z dotazem, co jsem vařila. Když jí povídám, že jsem nevařila, už byl oheň na střeše, že nejím. Strčila mi pod nos buchty, ať si dám. Řekla jsem, že ne (kdo by jedl buchty deset minut po skoro celém chlebu). Takže zase přednáška o tom, že nejsou skoro sladké a měla bych si dát. Vlastně celý půlrok slyším, jak je to špatné, jak bych maso měla jíst, jak všechno dělám špatně. Naštěstí je vždy někde vedle sestra, která na mě začne mluvit, když to vypadá, že babičce vynadám. V sobotu se mě třeba u grilování zeptala, jestli si nedám krkovici. Občas mi přijde, že si ze mě dělá srandu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enitas Enitas | Web | 3. července 2013 v 11:42 | Reagovat

U mě to naštěstí okolí přijalo docela v pohodě, i když je pravda, že třeba právě taky babička občas má nějakou poznámku. Asi jsou prostě jiná generace. :D

2 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 3. července 2013 v 17:26 | Reagovat

To bych nevěřila jakou komedii nebo trágu z toho udělají lidi kolem :-)

3 Míša Míša | E-mail | Web | 4. července 2013 v 18:37 | Reagovat

[1]: A to to jsou lidé, kteří žili spíše v době, kdy byl všeho nedostatek ...

[2]: Četla jsem u ostatních postoje jejich okolí a bála jsem se, že to bude mnohem horší :)

4 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 5. července 2013 v 15:45 | Reagovat

[3]: je fakt, že když přijde na to co nejím já, tak z toho má taky okolí velkou hlavu :D a to nejsem vegetarián :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama