Moje první soutěž krásy

15. května 2014 v 11:01 | Micha K. |  Deník a postřehy ze života
V albu většiny lidí se dají najít některé fotky, které máme spojené se situací, kdy se pro nás snažil někdo blízký udělat něco pěkného, ale my si je neradi připomínáme, protože se nám do těla znovu vyplaví stres, který jsme v souvislosti s nimi prožívali.

I já mám jednu takovou. Jsem na ní jako malý blonďatý andílek uprostřed našeho obývacího pokoje. Je to fotka dávno ještě před školou a vybavuji si díky ní jeden z mála zážitků, které na předškolní období mám. Ve vzpomínkách jsem si původně myslela, že mi mohlo být pět let, nebo čtyři, ale u fotky je připsaná číslovka tři. I když nemám páru, kdy byla fotka vytvořena nebo u jaké příležitosti, na její zadní straně je přicvalký papírek, který čas od času obviňuji za všechno možné.

Moji rodiče byli nejspíše pyšní na své první dítě a rozhodli se mě přihlásit do soutěže. To je všechno co vím o tom, jak jsem se dostala do Liberce na druhé kolo soutěže o Nejkrásnější dítě planety Nova. (Nepostupují děti v soutěžích do druhých kol automaticky?) Na rodinných oslavách, kde to vytahuji, se většinou ještě všichni rozpovídají o tom, čí bylo auto a kdo nás tak daleko vezl. Já nemám páru a nepamatuji si to ani z rodinných oslav. Vzpomínám si na veliký strach. Nejprve jsem tam dostala někde lego. Jeho součástí byli kanibalové (možná to byli indiáni), kytka, vězení, oštěpy a asi kaktus. Každopádně to bylo pidi lego, které do normálního nezapadalo, takže jsem si s ním mohla hrát jen omezeně. To mi bylo líto ještě několik let. Do dnes ale nacházím kousíčky ve skříni s kosmetikou. U lega jsme mimochodem potkali holčičku, co bydlela (možná ještě bydlí) ve vesnici kousek od té naší, takže jsem si tam přestala připadat sama. Pak vím jen o velké místnosti, kde se na podiu střídaly děti a já se strašně bála. (Teda myslím, že tam bylo pódium.) Byly mi tři roky, nikde jsem do té doby nevystupovala a možná jsem ani netušila, proč tam jsem. Nevzpomenu si, co jsem předvedla. Jen vidím tu úlevu, když chlápek s mikrofonem vytáhl z pytle za podiem psa Nováka. Pak už mi bylo všechno jedno. Měla jsem psa.


Tak, jako já někdy z legrace vyčítám mamce, že mě někam tam přihlašovali, ona zase mně, že jsem nebyla tak dobrá, abych postoupila. Kdyby mi někdo tenkrát řekl, že budu lítat po jevištích několik let, asi bych si myslela, že je blázen. Pravdou je, že to je první moje veřejné vystoupení, které si pamatuji, a svým způsobem pro mě moc znamená. Netuším, jaké bylo moje první vystoupení ve školce, ve škole, nebo když jsem v rámci kroužků začala hrát divadlo pro děti, tohle si ale budu pamatovat asi až do smrti.

Tímhle chci poděkovat svým rodičům, že mě do té soutěže přihlásili, a vlastně i televizi Nova, protože jen díky nim mám tuto zajímavou vzpomínku (a mírně ošuntělého psa Nováka).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lol Lol | 15. května 2014 v 13:42 | Reagovat

Look for g and you will be kissed tomorrow: GGGGGGGGGGGGGGG GGGGGGGGGGG GGGGGGGGGGGGGGG GGGGGGGGGGG GGGGGGGGGGGGGGG GGGGGGGGGGG GGGGGGGGGGGGgGG GGGGGGGGGGG GGGGGGGGGGGGGGG GGGGGGGGGGG GGGGGGGGGGGGGGG GGGGGGGGGGG GGGGGGGGGGGGGGG GGGGGGGGGGGGGGG GGGGGGGG...... GGGGGGGGGGG GGGGGGGGGGGGGGGGGGGG... * now seek the "C" and what you desire will become a reality: SSSSSSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSS SSSS...SSSSSSSS SSSSSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSSSSSS SSCSSSSSSSS SSSSSSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSS SSSSSSSSSSSS * this is really difficult, now find the "9" 66666666666666666666666666 66666666666666666666666666 66666666666666666666666666 66666666666666666666696666 66666666666666666666666666 66666666666696666666666666 66666666666666666666666666 66666666666666666666666666 66666666666666666666666666 66666666666666666666666666 666666666666666 6666 * think of something you really want, perform the countdown! 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1... . Now close your eyes and asks a desire!, now; *; *; *; *; *; *. * Will paste this in 1O different comments and you desire will become a reality!. {Hurry, you have 8 minutes or what you wanted, will be the opposite of what you want

2 Natas Natas | Web | 15. května 2014 v 14:23 | Reagovat

Být díte televize (planety) Nova je s odstupem času úsměvné, děti jsou roztomilé, když teda jsou ještě malé, ale podle toho, co si napsala, tomu ti prckové ani nerozumí o co v takové soutěži běží a spíš je to stresuje. Ještě že mám komentáře moderované, protože ta zrůdnost hore se mi,ale nelíbí.

3 mengano mengano | E-mail | Web | 15. května 2014 v 14:38 | Reagovat

A do naší místní blogové Miss ses přihlásila? ;-)

4 Míša Míša | E-mail | Web | 15. května 2014 v 14:55 | Reagovat

[3]: Nene, říkala jsem si, že u mé příští soutěže chci zase jinou televizi :)

[2]: Víc bývají stresované děti tam, kde je rodiče do něčeho nutí celý život. Třeba když dělají z pětiletých holčiček modelky a z kluků fotbalisty, i když je to nebaví.  Tohle byl jen jednodenní zážitek. A hlavně, mám toho plyšáka!
Taky si myslím, že malé dítě stresuje většina věcí a na vystupování si musí zvyknout :)

5 Sarinka Sarinka | Web | 15. května 2014 v 19:03 | Reagovat

Zaujímavé :D Dieťa planéty Nova

6 D. V. Spudil D. V. Spudil | Web | 16. května 2014 v 15:08 | Reagovat

mě se vždycky tyhle soutěže zdály divné... rodiče si hladí svoje ego, jak jsou jejich potomci skvělí, což je asi tak smysluplné jako tvrzení, že tahleta konkrétní kulička kaviáru je to nejlepší rybí maso :D
.... ale zdaleka to není tak hrozné jako ta dnešní odporná móda tahat děti na pódia v soutěžích jako ČS má talent atp. Slávik má pravdu, když říká, že děti do showbussinesu nepatří... podívejte, co to udělalo s L. Lohan atp.
ale je fakt, že ta tvá soutěž proti tomu vyznívá jako roztomilá praštěnost :D

7 Liščí RPG Liščí RPG | Web | 22. května 2014 v 14:00 | Reagovat

Hm, mám hodně neblahých pocitů z různých fotografiích u nás v obýváku, jako na příklad, fotka která je vyfocna v nějaké kavárně. To mi asi byli tři roky stejně jako tehdy tobě a máma se mnou šla do kavárny si popovídat s kamarády, bylo to úlně obyčejné setkání, ale mě jako většinu dětí toho věku to vůbec nebavilo. Neměla jsem, co na práci a tak jsem začala po restauraci procházet. Když jsem uhýbala před čišníkem tak se mi zamotala hlava a spadla jsem ze schodu, který byl za mnou. Žuch, ozvala se strašná rána. Já byla sice v pohodě, ale celá kavárna stichla a na mě nevěřícně koukala. Od té doby jsem do té kavárny ani špičku nosu nestrčila a doufám, že hodně dlouho nestrčím. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama