Dětské křivdy

22. června 2014 v 9:25 | Micha K. |  Deník a postřehy ze života
Jsou okamžiky života, zvláště toho dětského, kdy se člověku zaryje do srdíčka nějaká křivda, na kterou ještě dlouhá léta nemůže zapomenout a vždy když si vzpomene a je mu jasné, že by se měl smát, pořád se cítí drobet naštvaně.

Vzpomínám si na jeden tábor, byl to asi první rok s mojí kamarádkou, takže čtvrtá nebo pátá třída, bylo mi tedy devět nebo deset let. Já už tam byla dříve a stejně tak tam sem tam jezdily stále děti mladší.
Šli jsme na nějakou celodenní túru, kde byly vedoucí přestrojení za strašidla. V jednom úseku nám z vlaku vyhazovaly sladkosti, zatímco mi byli maskovaní za vytrhaným křovím, což nám dal dost sežrat jeden starší pán. Na konci jsme byli u nějaké hospody, vedoucí měli poslední porce salámu a my to zjistili. Očividně nebyl ten den nějak extra velký příděl potravy, protože jsme se o ten salám poprali. Všichni se vedoucíma, každej, co si dokázal v tom zmatku urvat. Bylo to na zemi? Nevadí.
Z tohoto místa jsme se měli vydat zpět. Nevím, zda to byla půlka, ale odtud neměly probíhat žádné akce, nic. Já měla ráda výlety, takže mi to nevadilo. Nicméně pro ty úplně nejmenší děti byl vyslán autobus, protože nemohly. Autobus přijel a dětičky byly vyzvány, ať nasednou, protože si už dlouho stěžovaly, že je bolí nohy.
Já byla sice starší, ale jsem mrně. Bylo rozhodnuto, že mi do života stačí nakonec jen kousek před sto padesát centimetrů. Nevím, kolik jsem měla v této době, ale byla jsem nejmenší svého věku, což jsem nakonec celý život všude.
Došla ke mně vedoucí, že jedu autobusem. Nechci. Já mám vážně ráda túry. Prý to nezvládnu. Zvládnu. Prý nebude poslouchat, že mě bolí nohy. Já jsem ale zvyklá chodit! Nic, kašlala na můj názor, prý ten autobus nemusel jezdit, když nikdo jet nechce.
Došla tedy za kápem, co se staral o to, kdo jede, že jedu. "Míšo, ty seš velká holka, vždyť to zvládneš. V tom autobusu už není místo!" Jako bych to neříkala, že to zvládnu.

Do tábora jsem došla v pohodě a i když jsem si na to občas během života vzpomněla a bylo mi trochu trapně kvůli tomu druhému vedoucímu, netrápilo mě to tolik až do jednoho večera ...

Asi před rokem (tj. asi 12 let poté) jsem seděla s kamarádkou někde na kafi. Probíraly jsme i vzpomínky z táborů a najednou mi říká: "Vzpomínáš si, jak ses chtěla na tom táboře po celodenní túře dostat do autobusu, protože Tě bolely nohy, ale nechtěli Tě tam, protože už jsi byla velká a ten autobus byl jen pro malé děti?"
Ne, tak to si teda vážně nevzpomínám.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. června 2014 v 10:37 | Reagovat

Mně se něco podobného stalo taky, ale celodenní túra se zrvhla, protože jsme se ztratili a ještě v osm jsme pochodovali :D To už ale začínala být tma a my neměli baterky na pochod v lese, takže se zavolali taxíky a posbírala se všechna auta, aby pro nás přijeli :D

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 22. června 2014 v 11:35 | Reagovat

Tábory, předevšim některý, sou fakt postižený místo...

3 Míša Míša | E-mail | Web | 22. června 2014 v 11:41 | Reagovat

[1]: To zní zajímavěji. Ta kamarádka z článku šla o nějaký ten rok později taky někde po fáborkách, až našla domov důchodců o několik kiláků jinde.

[2]: Ten náš byl fajn. Jezdila jsem od 3 do 8 třídy. Pár hrozných zážitků, pár trapasů, ale spousta přátel, které jsem pak znovu potkala na střední.

4 Nolmë Nolmë | E-mail | Web | 22. června 2014 v 14:04 | Reagovat

Podobných zážitků s vedoucími mám několik. A žere mě to dodnes. Takže ani nevíš, jak moc ti sakra rozumím :D

5 Niké Storch Niké Storch | E-mail | Web | 22. června 2014 v 14:05 | Reagovat

Přesně tyhle překroucený historky taky nesnáším :D

6 Tlapka Tlapka | E-mail | Web | 22. června 2014 v 18:03 | Reagovat

Na tyhle překroucené historky je přeborník můj otčím. Většina mých spolužáků u něj dělala autoškolu a já jsem se pak mohla propadnout hanbou, když mi říkali, co o mě vyprávěl za "zaručené" nebo hůř "roztomilé" historky. A to přesto, že jsem ho výslovně žádala, aby jim ty svoje nesmysly nevykládal - protože to jsou opravdu nesmysly. :-( Kdybych se znala jen z jeho vyprávění, tak si myslím, že jsem hysterický retard neschopný samostatného života, který těžce nese i když je venku 25 místo 26 stupňů nebo co. :-D

7 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | E-mail | Web | 22. června 2014 v 19:19 | Reagovat

Lidská paměť je zrádná věc, umí upravovat věci tak, až tomu uvěří i sám autor.

8 Míša Míša | E-mail | Web | 5. července 2014 v 2:59 | Reagovat

[4]: To jsem ráda :) ... teda, že mi rozumíš. :)

[6]: Ještě, že naši se s mými známými téměř nestýkají :)

[7]: Věřím tomu, že i z mého pohledu je často něco hodně upravené, protože si to pamatuji špatně, tímto jsem si ale docela jistá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama