Některé lidi jsme asi měli poznat

21. června 2014 v 17:40 | Micha K. |  Deník a postřehy ze života
Bylo to před třemi lety v září. Na vysokou jsem nastoupila do ročníku tvořícího asi 360 lidí. Teď jsem ale byla na hodině angličtiny, kde nás bylo dvacet. Byla to naše první hodina hned po úvodní a my měli za úkol se představit. Odkud jsme, pár zájmů a tak. Byla jsem tam s kamarádkou, kterou znám ze střední a základní školy. Tak se celá třída představovala. Když jsme byly my dvě, už jsme pak nedávaly moc pozor na ostatní. Kecaly jsme, ale kamarádka mě vrátila do reality: "Slyšela jsi to?" Zarazila jsem se. Slyšela. Holčina u tabule právě řekla jméno místa, kde bydlí. Zatímco já jsem z místa, kde žije asi 5000 lidí, kamarádka vedle mě ze sousední vesnice o 60 lidech, tahle slečna bydlela hned vedle nás, ve vesnici s 400 lidmi. Ono by to nebylo až tak divné, kdybych nebyla na škole přes půl republiky jinde.

Tímhle jsem vzala na vědomí, že je s námi v ročníku člověk, co bydlí kousek od nás a my ho neznáme. Dnes už vím, že další nejbližší lidé ze třídy bydlí asi 30 km od nás v krajských městech. Po hodině jsem šla na kolej, kde nás holčina, Terka, zastavila a dala se s námi letmo do řeči. Na začátku jsem vůbec nevěděla, co si mám o ní myslet. Drobnější krásná blondýnka. Ještě jsme ji ani neznaly, přitom do mého města všichni z okolí chodili na základní školy.

Až časem jsem zjistila, že Terka se přistěhovala až někdy během střední. Původně bydlela v krajském městě, kde vystudovala jedno gymnázium. Shodou okolností to, kde jsem měla původně studovat. Jen jsem si to na poslední chvíli rozmyslela. Chodila se mnou na angličtinu, kde jedině jsem se mohla dozvědět, kde bydlí a ještě bydlela na stejné koleji, jako já. V prváku bylo po městě nejméně 15 kolejí.

Netuším, kdy jsme se začly více bavit. Občas jsme se setkaly na nádraží, ale musela jsem brzy uznat, že jsme si hodně podobné. I když nemáme na všechno stejné názory, Terka je jedna z mála lidí, která je schopná uvažovat nad tím, jestli nejsou lepší ti, co je volím já, než ty, co volí třeba ona. Nedělá si z toho hlavu, neodsuzuje, jako jiní okolo. Je milá a přesně s takovými vlastnosti, které člověk hledá u přátel. Navštěvujeme se i přes léto. Máme to k sobě kilák více méně přes pole. Po roce mi řekla, že pár měsíců před prvákem mě našla na fb a psala mi, jenže to bylo hozeno do "dalších zpráv", takže jsem si to nepřečetla.

Ona je jediný člověk, u kterého můžu říct, že jsem ho určitě měla poznat. Patří k mým nejlepším přátelům, a jsem za ni moc ráda.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tenisák Tenisák | E-mail | Web | 21. června 2014 v 18:41 | Reagovat

Celý život se lidé hledají a někdy se nenajdou. Máš štěstí, že jste se holky našly. ;-)

2 Lukáš Lukáš | Web | 22. června 2014 v 8:27 | Reagovat

vyplatilo se tedy hledat jehlu v kupce sena - ovšem na celý partnerský život to nestačí (je tak potřeba hledat dál pro nalezení manželského života - pokud je to tedy autorčiným cílem) :-)

3 Míša Míša | E-mail | Web | 22. června 2014 v 16:46 | Reagovat

[1]: Díky.

[2]: Tohle jsem asi nepochopila. Partnera zatím hledat nepotřebuju.

4 Tlapka Tlapka | E-mail | Web | 22. června 2014 v 18:06 | Reagovat

To je pěkné. :)
Před 3. třídou jsem byla na prázdninách a potkala jsem tam jednou slečnu. Spřátelily jsme se, ale před odjezdem se nám nepovedlo včas si vyměnit adresy na dopisování. Jaké bylo moje překvapení, když jsem v září přišla do třídy (nový kolektiv, protože jsme nastupovali do nově otevřené jazykové třídy) a ona tam byla! 8-O Podotýkám, že na dovolené jsme  byli na Slapech a jsme z Ostravy...

5 Míša Míša | E-mail | Web | 5. července 2014 v 2:59 | Reagovat

[4]: Taky štěstí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama