Maso jsem vždy milovala

25. června 2015 v 8:24 |  Vegetariánství, veganství, raw a cvičení a
Někdy mám u veganských diskuzí pocit, že naprostá většina veganů maso vlastně nechtěla jíst nikdy. Spousta z nás v dětství je nucena jíst něco, co nechce, ale z těchto diskuzí mi připadá, že všichni účastníci byli od mala hrozně uvědomělí. Kdybych maso dneska jedla, myslela bych si, že vedle nich nemám šanci s nejedením masa uspět. Vždyť jsem ho vždy milovala.

Právě dnes mě zaujala diskuze o tom, jak koho nutili jíst maso, dokud se nepozvracel - doma nebo ve školce, a pak diskuze u nějakého toustu zabaleného ve slanině a sýru, kde mi přišlo, že nikdo z nich nikdy nejedl slaninu a sýr, nebo nějakou "prasárnu" z nich.

Tak taky jsem se jednou pozvracela. Bylo to tlustý vepřový v rizotu. Měla jsem sedět u stolu, jak jinak, než dokud to nedojím. Ale to maso se nedalo. Dalších patnáct let jsem nejedla rizoto.

Maso jsem jinak měla ráda a nebyli mi cizí ani ty minimazarovský recepty. Klidně jsem si vypekla v mikrovlnce nakrájený párek se sýrem, nebo z uzeného okrajovala ten okraj, který nejde skoro ani rozžvýkat, a jedla ho celý večer.
Moje nejoblíbenější jídlo byl gyros, případně játra, a snídala jsem nejraději sádlo se škvarky. Nijak extra jsem neměla ráda salámy. Chutnal mi jen lovečák, ale pak jsem objevila křemešník a jedla hlavně ten. Na týden jsem měla obvykle jednu dvě šišky, ale snědla jsem je za jeden den, tak moc mi to chutnalo.

Jenže když si člověk poprvé opravdu uvědomí, co za vším je, ne že to bude jen vnímat, tak ho všechna ta chuť přejde. Je mu jedno, co za jídlo miloval, protože žádné konkrétní pro něj už není tak důležité. Zjistí, že jsou důležitější věci, než chuť.

První rok, co jsem si to uvědomila, jsem nedokázala sníst ani Ďobáčky (sojové maso ochucené podobně, jako maso normální), tak jsem s tou chutí měla spojenou bolest. Nikdy po tom se mi po mase nestýskalo, nikdy jsem nelitovala, že jsem ho přestala jíst, nikdy jsem to nechtěla znovu zkusit a rozhodně jsem si nikdy nemyslela, že se o něco ochuzuji.

Chci tím vším jen říci, že i někdo, kdo tu chuť dlouho miloval, může být vegan, a že pokud si to dnes nedokážete představit, neznamená to, že jednou nebudete vegany.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mič Mič | Web | 25. června 2015 v 8:38 | Reagovat

Ja si myslím, že dosť vegetariánov a vegánov prispieva k tomu, aby boli nepochopení. Napríklad aj tým, o čom si písala v článku.
Mne osobne mäso kedysi chutilo, ale raz otec spravil pokazené kura a odvtedy ma do toho nútili. Toľko k tej chuti...
A ja mám doteraz problém zjesť niečo, čo sa chuťovo podobá na mäso. Aspoň jem raw stravu :-D

2 Tai Todd Tai Todd | Web | 25. června 2015 v 9:14 | Reagovat

Já jako malá maso jedla, i když mi moc nejelo vepřové a věci, jako tlustý, špek a podobně. Z toho se mi obracel žaludek už jako děcku. Pak stačilo, abych párkrát byla na rodinné zabíjačce a ta chuť masa se mi spojila s tím procesem a od té doby mi bylo blbě, jen jsem si na to vzpomněla. Pak jsem nastoupila na střední, na ekologii- jedno video z liščí farmy a zařekla jsem se, že už v životě maso nevezmu do pusy. To je devět let a měnit to nehodlám. :)

3 Hanyuu Hanyuu | Web | 25. června 2015 v 9:22 | Reagovat

Já třeba maso měla ráda jako malá. Ne všechno, ale neměla jsem problém ho jíst - pokud to nebylo nějaké tlusté, rozklepané cosi.
Jenže naprosto mě děsila představa, že až budu jednou starší, budu ho muset připravovat. Nevím, jak to pořádně vysvětlit, ale i když mi nevadilo ho jíst a i mi chutnalo, myšlenka na jeho přípravu ve mně vyvolávala naprostou hrůzu a dlouho jsem uměla uvařit tak akorát špagety a vodu na kafe, protože jsem se ani nechtěla snažit připravovat jídlo s masem.

Postupně mi začalo strašně smrdět hovězí a vepřové a tak to pokračovalo dál, až jsem nebyla schopná pozřít žádné jiné maso, než rybu. Takže jsem dlouhé roky jedla maso jen opravdu minimálně, aby se neřeklo, protože i když už jsem byla dost stará na to, abych si o sobě víceméně rozhodovala sama (no, jak v čem... normální středoškolák :D), máma stále trvala na tom, že je maso potřeba.
Pak jsem se začala zajímat o etickou stránku věci a stala se vegetariánem, víceméně vegansky jsem se začala stravovat hlavně kvůli tomu, že jsem prostě došla k závěru, že mlíko je sajrajt a já nepotřebuju v dospělosti navíc ještě kojit a tu chuť na to jsem postupně překonala. Chuťově si jinak myslím, že není nejhorší, záleží jak na kterém výrobku, ale něco by mi i chutnalo. Jen je mi bez toho zdravotně mnohem lépe. :D

4 Kalypsó Kalypsó | E-mail | Web | 25. června 2015 v 11:04 | Reagovat

Já maso nemusím vůbec! A nejsem vegan ani vegetarián :D Po šunce bych se utloukla a grilované maso mám taky ráda stejně jako párky apod. Ale vařené či pečené maso? Sním ho, ale když nemusím, tak si maso nikdy dobrovolně nevyberu. :D Já raději sladké :)

5 womm womm | E-mail | Web | 25. června 2015 v 14:43 | Reagovat

Mäso je fajn. Mňa napína len pri nejakých mastných častiach, ktoré už teraz intuitívne vynechávam. Celkovo mi vegáni ani vegetariáni nevadia, ale nemyslím si, že sa k nim chystám pridať :-D Je fajn vidieť vegána, ktorý na to nie je prehnane hrdý a presne ako píšeš "nebol uvedomelý od útleho veku". :-)

6 nobody. nobody. | 25. června 2015 v 17:31 | Reagovat

Já jsem se vegetariánkou stala teprve před rokem, ale myslím, že jsem k masu nikdy nijak blízko neměla. Ne že bych byla tak "uvědomělá", ale kvůli tomu, že jsem masu nepřišla na chuť. Nikdy mi nechutnaly salámy, paštiky, vepřový nebo hovězí...
Pak jsem nakonec jedla už jenom kuřecí a ryby tak jsem si řekla, proč vegetariánství nezkusit. Navíc mám problém i s mlékem. Je mi po něm dost zle, a ještě se mi nepodařilo zjistit proč to tak je, takže ho nahrazuji různými rostlinnými mléky a musím říct, že chuťově jsou pro mě mnohem lepší než mléko. Teď se přibližuji k veganství a raw stravě. A musím říct, že veganská strava mi vyhovuje mnohem víc. Nejsem sice zatím 100% vegan, ale na všem se pracuje. :-)

7 Míša Míša | E-mail | Web | 25. června 2015 v 23:13 | Reagovat

[1]: Raw strava je super. Jistě přispíváme k nepochopení i jinými věcmi, ale upřímně, někdy mě i přestává bavit, něco stále vysvětlovat ;)

[2]: Přesně, on stačí ten šok. Krom toho upřímně nechápu, co lidé na zabíjačkách vidí.

[3]: Ne, já to chápu. Já na syrové maso nikdy nesáhla, to jsem teda razantně odmítala. Už jako malou mě napadlo, že na bezmasé stravě skončím. Resp. že já maso opravdu nebudu připravovat. Jen jsem si to nedokázala vůbec představit. Zatímco moje o tři roky mladší sestra už dávno vládla v kuchyni, mě do ní zavolali tak maximálně na dělaní buchet jednu za několik měsíců. První etický problém jsem také měla s mlékem, kvůli zkušenosti z malochovu. Maso jsem ale přestala jíst ale až asi rok a půl poté.

[6]: Tak přeju hodně štěstí :)

8 podivnyptak podivnyptak | Web | 27. června 2015 v 12:56 | Reagovat

Ahoj Mišo,
děkuji Ti za slova podpory, vážím si toho. :-) Jinak já jsem vegetarian z etických důvodů, buddhisté to tak mají. Ale vůbec nic nemám proti lidem co maso jedí. To je každého věc jak to má "v hlavě udělané" i v tomhle by měla být svoboda.

9 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 28. června 2015 v 7:50 | Reagovat

Hm... já jsem vegan přibližně rok a půl a už tři roky jsem tak skoro vegetarián (maso jenom o víkendech).
Milovala jsem sushi s lososem a jako ideální svačinu do školy jsem si chtěla vzít první den tatarák :D
Chutnalo mi ale jenom kuřecí a některé ryby (hlavně losos) a pudingy a parmezán. Jednou jsem měla i vaječinové období.... Ale teď nemám důvod, proč se tím cpát, protože veganská strava mi připadá chutnější :D

10 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 28. června 2015 v 22:05 | Reagovat

Myslím, že až se vegani a vegetariáni přestanou ostře vymezovat proti lidem, co jí maso, přestanou na ně "masožravci" útočit. A nebo naopak. Zkrátka, chci tím říct, že netolerance je na obou stranách a není jí zrovna málo. Čím víc se lidi budou spojovat, nehledě na to, co jedí nebo nejedí, tím bude svět lepším místem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama