Cesta za smyslem života

10. října 2015 v 8:01 |  Deník a postřehy ze života
V životě každého dítěte přijde moment, kdy si položí otázku, co chce vlastně v životě dělat? Popřípadě, pokud se o něco snaží, není někde nějaká lepší cesta, kterou by mělo jít? V čem se má ještě zdokonalit, aby mělo skvělou budoucnost?

Na mě tento okamžik přišel někdy na druhém stupni základní školy. Měla jsem sice jasnou představu o tom, že budu buď herečka, nebo spisovatelka, ale někde ve mě hlodal červíček pochybnosti, zda bych neměla zvolit jinou životní cestu. A proč to vlastně aspoň nezkusit?

Měla jsem v kapse všechny školní matematické klokánky a recitační soutěže. Zpívání a výtvarku jsem vzdala. Přemýšlela jsem tak ještě o nějakém pro mě neobvyklém směru zájmu.

Příležitost se mi naskytla, když se naše učitelka přírodopisu rozhodla udělat školní kolo přírodopisné olympiády s vyhlídkou postoupení do krajského kola. Pěstování rostlinek se mi zdálo jako velká věda, a tak jsem se do toho pustila. Všude po domě jsem měla rozmístěné květináčky. Některé rostlinky jsem zalévala, některé ne. Umístěné v polostínu, ve tmě, na slunci. Pěkně jsem všechno zapisovala a nakonec zpracovala práci, ve které jsem na sebe byla docela hrdá. V životě u mě totiž žádná kytka dlouho nevydržela, a tohle bylo celých čtrnáct dní. Práci jsem odevzdala, a čekala.

Šla jsem tak jednou se třídou na tělocvik, když tu mě dohnala paní učitelka. Chvíli povídala o té práci a pak se zmínila, že už přišly výsledky. Všem se moc líbila, a já tedy postupuju. V tu chvíli mi poskočilo srdce pýchou. Všechna ta práce se vyplatila. Po menším odmlčení však paní učitelka moji první a poslední snahu dělat seriózní vědu utnula větami: "Ale Lucka mi říkala, že by na tu olympiádu jela ráda. Tak jsem jí slíbila, že tvoji práci přepíšeme na ni a pojede ona."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gartouzek Gartouzek | E-mail | Web | 10. října 2015 v 9:38 | Reagovat

Tak něco obdobného občas zažívám. Vždy, když si začnu myslet, že se mi v něčem velmi daří, případně se na něco začnu hodně těšit, tak příjde studená sprška. Více lidí mi potvrdilo, že když se na něco hodně těší, tak osud jim to zhatí. Je to asi proto, abychom nezpychli. :-)

2 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | E-mail | Web | 10. října 2015 v 11:08 | Reagovat

A to ses jako nebránila? To by mě teda nebetyčně naštvalo a nenechala bych si to líbit. Jak si vůbec může učitelka něco takového dovolit?

3 Karma Karma | Web | 10. října 2015 v 11:26 | Reagovat

Děláš si s prominutím prdel?! To jsi to tak nechala? Může se to vůbec?! No tak s něčím takovým by na mě teda učitelka nepřišla, abych se s něčím štvala takovou dobu a dala si takovou práci a pak to přepsat na někoho jiného? Jestli něco nenávidím, tak je to získávání něčeho bez zásluhy, to jsem ve škole viděla až nepříjemně často. Pfff....

4 flovers-king flovers-king | Web | 10. října 2015 v 12:16 | Reagovat

Tyjo, to ses nebránila? Mě by to naštvalo dost :-(

5 Míša Míša | E-mail | Web | 11. října 2015 v 20:43 | Reagovat

[3]: [4]: [2]: Pochybuju, že si to může dovolit. Ale byla jsem ušlápnutější dítě. Myslím, že to mohla být sedmá třída. To mi bylo nějakých dvanáct, to jsem si dospělým ještě odporovat netroufla. Navíc ta učitelka byla asi dvakrát tak vysoká a dost od rány, docela jsem se jí bála.

6 Bels Bels | E-mail | Web | 17. října 2015 v 11:27 | Reagovat

To si děláš srandu, ne?! 8-O Co tohle může být za učitelku, když udělá tohle... :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama